Volný čas
RSS Feed
Klikněte pro zvětšení obrázku.
Region: Semilsko
Jilemnice – zámek v místech tvrze
Archeologové se i pod vlivem nejnovějších průzkumů kolem kostela sv. Alžběty domnívají, že zdejší tvrz vznikla mnohem dříve, než v dosud proklamovaném 15. století. Snad již na přelomu 13. a 14. století.Tržní osada patřící ke štěpanickému hradu byla majetkem rodu pánů z Valdštejna. Poprvé se uvádí v roce 1492 při dělení panství na jilemnickou a štěpanickou část. Po smrti Jana z Valdštejna připadlo panství Jilemnice Hynkovi z Valdštejna. Ten zemřel po roce 1513 bezdětný, a proto byl jeho majetek prodán.
Již roku 1521 se novým držitelem jilemnického panství stal Arnošt z Újezdce a Kounic. Pro účast na protihabsburském povstání propadl Arnoštův majetek v roce 1547 v manství a teprve za jeho syna
Záviše byl z manství propuštěn. Záviš zemřel v roce 1577 bez dědiců a majetek po něm získala sestra Anna, jejímž manželem byl Vilém Křinecký z Ronova. Objekt se ještě roku 1577 nazýval tvrzí, ale již
roku 1582 se připomíná zámek, což souvisí s v té době provedenými stavebními úpravami.
Stavitelem zámku snad mohl být italský stavitel Carlo Valmadi, který stavěl nedaleké zámky v Rudníku a Nových Zámkách Hostinného. Pro tuto skutečnost ale neexistují přímé důkazy.
Anna zemřela roku 1582. Posledními příslušnicemi tohoto rodu na Jilemnici byly vdova Kateřina Křinecká ze Stropčic se třemi dcerami Annou Rozinou, Alenou Eustachií a Barborou. Barbora se vdala za Jana Viléma Haranta z Polžic a Bezdružic, syna známého Kryštofa Haranta popraveného v roce 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Za nich byla Jilemnice vypálena Švédy. Oba zemřeli v roce 1644 a nezletilých dvou sirotků se ujala teta Rozina. Roku 1664 se oba bratři rozdělili o majetek, ale když starší Kryštof roku 1670 zemřel, vše připadlo mladšímu Adolfu Vilémovi. Po něm zde vládla vdova Anna Františka ze Schönfeldu, která po sobě zanechala syna Františka Pavla a dcery Lucii a Konstancii.
Za rodu Harantů z Polžic a Bezdružic se vedle zámku nacházela pozoruhodná zámecká zahrada. V roce 1701 František Pavel Harant prodal jilemnické panství držiteli sousedního branského panství Ferdinandu Bonaventurovi, hraběti z Harrachů. Určitý úpadek sídla nastal právě za hrabat Harrachů, kdy zámek nesloužil jako jejich hlavní sídlo a během 18. století byl také částečně zbořen. K jeho dalšímu poškození došlo při požáru města Jilemnice v roce 1788, kdy byla zničena kaple sv. Alžběty
a již nebyla obnovena.
Význam zámku vzrostl až za Jana hraběte Harracha, který docenil polohu Jilemnice, a proto nechal v letech 1892 až 1898 rozšířit zámek o novou východní část. Severní křídlo bylo prodlouženo k východu a jako protějšek starého jihozápadního křídla vzniklo pravoúhlé křídlo jihovýchodní. Nebylo již zaklenuto. V severozápadním nároží byla vystavěna druhá dvoupatrová polygonální věž. Zámek získal pseudorenesanční ráz. Jan Harrach zemřel v roce 1909, pak majetky převzal syn Otto, který zemřel v roce 1935. Správy majetku se posléze ujal syn Jan, který zemřel 12. 5. 1945. Konfiskace proběhla 23. 6. 1945. Novým držitelem se stal československý stát.
V roce 1953 byly upravené prostory zámku využity jako Městské muzeum, o tři roky později došlo k rozšíření o obrazovou část s galerií krajinomaleb Františka Kavána. V roce 1979 muzeum převzala Správa Krkonošského národního parku se sídlem ve Vrchlabí. Od roku 2013 ho provozuje
společně s městem Jilemnice.
Muzeum bylo rozšířeno o další prostory v předzámčí. Je zde stálá expozice českého lyžařství, skvostem muzea je známý Metelkův betlém s pohyblivými postavami.
Muzeum je celoročně přístupné a přibližuje pozoruhodnou atmosféru podhorského města, život krkonošských horalů i život v hraběcím sídle.
Dnešní zámecká budova je jednopatrový objekt o třech křídlech se dvěma nárožními polygonálními věžemi. Západní polovina je starší renesanční stavbou. To dokládají přízemní křížové klenby, rohová severozápadní síň má klenbu klášterní s koutovými výsečemi. Této době odpovídá i typická síla zdí včetně krátkého jihozápadního křídla. Patrná je i dnes zazděná původní arkádová chodba. Přízemní vchod do zámku se nachází uprostřed jižní nádvorní strany, tedy z původního zámeckého nádvoří. Ke vstupnímu prostoru přiléhá vchod do prvního patra po novém schodišti. Místnosti v patře jsou plochostropé. Jediný sklep pod starším západním křídlem zámku, přístupný podélnou chodbou, je valeně zaklenutý. Rozdělení východní novodobé pseudorenesanční části neodpovídá členění starší západní poloviny.
Součástí zámku je i poměrně rozlehlý zámecký park na severní straně a částečně také v jižní vstupní části. Předzámčí s druhou částí muzea a bývalým pivovarem je situováno na západní straně. Ne zcela vyjasněná je poloha původní gotické tvrze. Lze ji nejspíše lokalizovat přímo na jih na druhou stranu dnes neuzavřeného zámeckého nádvoří. Podle starších výkopů z roku 1872 bylo krátké jihozápadní křídlo svou hmotou i arkádou delší k jihu.
Překvapivý byl výzkum přilehlého zahradního domku na jihovýchod od zámku. Původní zámecká kaple sv. Alžběty byla ve skutečnosti kostel či celkem rozsáhlá gotická kaple.
GPS: 50.610549677002176, 15.504393918369393
Vybrali jsme pro Vás
